Zrcadlo minulosti (Česká a slovenská krajina v kvarteru) – Vojen Ložek
Autor ve své knize mapuje vývoj krajiny a života na území Čech, Moravy a Slovenska během kvarteru od poslední doby ledové do současnosti. Navazuje tak na svou monografii Příroda ve čtvrtohorách, vydanou nakladatelstvím Akademia v roce 1973. Za sympatické pokládám že autor nebere v úvahu rozdělení našich států. Výzkumy probíhaly ve dvacátém století v rámci tehdejšího Československa a jejich kontinuita trvá dosud. Ostatně podíl českých odborníků na geologických výzkumech Slovenska nikdo nepopírá.
Zrcadlo minulosti vydalo nakladatelství Dokořán koncem roku 2007. Kniha má 198 stran, rozdělena je do dvou částí.
První, s názvem Pohled do čtvrtohorní historie střední Evropy, má obecnější charakter, obsahuje na 88 stranách deset kapitol (Okno do minulosti – klíč k problémům současnosti; Vývoj současných ekosystémů; Poslední interglaciál a glaciál a jejich poselství dnešku; Ústup zalednění; holocén a jeho problematika; Časný holocén – velké migrace, nástup lesa a teplomilných druhů; Postglaciální klimatické optimum; Zemědělská kolonizace a její dopad; Po klimatickém optimu – mladý holocén; Dnešní příroda a krajina ve světle nejmladší minulosti.
Druhá označená Případové studie se zaměřuje na dvanáct konkrétních míst. Jednotlivé kapitoly: Krajinná historie Českého středohoří; Pálava včera a dnes; Český kras – chráněná krajinná oblast před branami Prahy; CHKO Kokořínsko a záhada Polomených hor; Moravský kras a jeho přínos k poznání poledové doby; Velká Fatra – kraj pěnicových převisů; Slovenský kras – glaciální refugium na okraji Karpat; Nízké Tatry – horský biokoridór v nitru Západních Karpat; Malá Fatra a výkyvy horní hranice lesa; Křivoklátsko – královský les ve středu Čech; Blans členěna je do dvou ký les a tajemství Vyšenských kopců; Bílé Karpaty – kraj květnatých luk, bučin a vápenitých pramenišť.
Jednotlivé kapitoly jsou doplněny mnoha černobílými fotografiemi, mapkami a obrázky schránek plžů, na křídové vložce je i třicet barevných fotografií s barevnou mapkou maximálního rozsahu pravěkého osídlení Čech. Zájemcům poslouží i citace použité literatury a slovníček některých používaných pojmů.
Publikace si zaslouží pozornost nejen kvarterních geologů a ochránců přírody, ale i všech milovníků přírody v Čechách i na Slovensku.
Ze 7. kapitoly, věnované vývoji krajiny ve Slovenském krasu, si dovolím, na závěr informace o této zajímavé publikaci, pro slovenské jeskyňáře, ocitovat pár odstavců ze str. 143:
„Otázky vývoje Slovenského krasu v nejmladší geologické minulosti lze shrnout do třech hlavních okruhů:
Bylo zde refugium některých klimaticky náročných druhů během pleistocenních glaciátů?
Kdy se vyvinuly dnešní krasové stepi a jakou roli přitom sehrálo pravěké osídlení?
Jak zde probíhal krajinný vývoj v poledové době ve srovnání se západněji ležícími oblastmi střední Evropy?
Jako štvrtou otázku můžeme připojit. Kdy se zde objevují karpatští endemiti, jejichž těžiště výskytu leží dále na východě?
První dva body zasluhují bližšího vysvětlení:
Co se týče možnosti přežití některých náročnějších druhů během glaciálů, má Slovenský kras význam v tom směru, želeží na okraji tzv. pramatranské oblasti, o níž se předpokládá, že takovým refugiem mohla být, i když řada badatelů zastává nověji skeptický názor. Vzhledem k tomu, že zde jsou mimořádně vhodné podmínky pro fosilizaci plžů na chráněných místech, především na jižním úpatí planin, kde lze taková refundia nejspíš předpokládat, nabízí se zde možnost získat příslušné fosilní doklady.
Pokud se týče rozlehlých krasových stepí na slunných svazích planin a ostepněných pastvin na planinách, je zřejmé, že v mnoha případech vznikly v důsledku dlouhodobé pastvy, a to již v pravěku, takže dnes hostí rozvinutá společenstva xerotermních rostlin i drobných živočichů. Vzhledem k četnosti archeologických i paleontologických nálezů, v řadě případů i rostlinných makrozbytků (otisky v travertinech), se Slovenský kras jeví jako vhodné území k osvětlení této otázky.“
Ivan Turnovec
Leave a reply